Pro dárce

Eliška, 75 let

15 686

CÍL | 12 | 2019

VYBRÁNO
8 101

ZBÝVÁ
7 585

Paní Eliška žije sama. Přestože má dceru, cítí se velmi osamělá, opuštěná. Vztahy s dcerou jsou tak narušené, že nedostatek finančních prostředků a vážné onemocnění nejsou zdaleka jedinými problémy, které ji trápí. Rodinné spory se bohužel dostaly až před soud.
Jediným příjmem paní Elišky je nevelký starobní důchod a byl jí přiznán příspěvek na bydlení. Vážným problémem, a to až příliš zhoršujícím celkovou sociální situaci, je, že paní Eliška trpí Huntingtonovou chorobou, vzácným dědičným neurodegenerativním onemocněním mozku, které se projevuje nekoordinovanými trhavými pohyby těla a snížením mentálních schopností. Paní Eliška je zatím schopná samostatné chůze a základní péče o sebe, ovšem cokoliv navíc je velký problém. Vaří si už jen sporadicky - bojí se, aby se nezranila z důvodu špatné koordinace pohybů rukou, dovážku obědů si ale vzhledem k finanční situaci nemůže dovolit. Nadační fond Dvojka srdcem se proto rozhodl hradit obědy na první měsíc rovnou a na úhradu obědů za následující půlrok vypsal veřejnou sbírku. Paní Eliška zároveň podala žádost o příspěvek na péči. Příspěvek nadačního fondu by využila na nezbytnou dobu, aby „přečkala“ situaci do doby, než bude mít přiznán alespoň příspěvek na péči. Dosud svou finanční situaci řešila za pomoci vlastních úspor, které však již všechny použila na úhradu běžných výdajů, tedy i léků a potravinových doplňků.
Váš příspěvek by paní Elišce pomohl zajistit každodenní teplou stravu.

Vybíráme částku, která poslouží k úhradě obědů na 6 měsíců.
 
 

Dárci

Lucie Pechová	2 000
Tomáš F	300
Milan Vávra	200
Andrea Horáková	1 000
dárce	100
Jeník B.	1 500
Míša P.	1 501
Péťa G.	1 500

Chci přispět

Čestmír, 68 let

14 000

CÍL | 06 | 2019

VYBRÁNO
8 600

ZBÝVÁ
5 400

S panem Čestmírem Řehořem jste se v prostředí Prahy 2 již měli možnost setkat. Bylo to na stránkách Novin Prahy 2. Tehdy se v úvodníku zamýšlel nad podstatou a smyslem charity a zaznamenal velký ohlas od čtenářů novin. Možná si někteří z vás i vzpomenou, že pan Čestmír je bývalý žokej. Sám říká, že kdyby měl peníze, koupil by si koně, ale v současné chvíli musí myslet především na to, aby nestrádal. To pan Čestmír velmi dobře ví, ale jako každého člověka, i jeho, udržují na světě především jeho sny, budoucnost si už totiž neplánuje. Říká také, že určitě neměl špatný život a velmi rád vzpomíná na svého koně, se kterým jezdil závody. Byla to úžasná kobylka Petite Privée, na kterou nezapomene do konce života. Bylo mu 59 let, když ho během závodu ve Velké Chuchli postihla mozková příhoda. S Petite Privée tak přišli nejen o závod, ale změnil se jedním okamžikem celý jejich život. Kobylka přišla o pána a pan Čestmír takřka o všechno. O zdraví, o bydlení, zkrátka o svůj bývalý život. Pak už byla jen nemocnice. A čtyřletý pobyt v ní. Protože pan Čestmír vypadl v mrtvičném záchvatu ze závodní sulky, měl i řadu závažných poranění. Jeho tělo už není jako dřív (dokonce dostalo od lékařů přídavkem i pár šroubů), už ho neposlouchá. Chodítko i invalidní vozík jsou jeho věrní sluhové. Při vší této smůle pana Čestmíra dokonce okradli o koňské postroje, které by případně mohl ve stavu nouze zpeněžit. Po hospitalizaci bydlel v různých azylových domech. Nebýt městské části, Armády spásy a vás, kteří jste přišli s pomocí po uveřejnění jeho příběhu, neměl by samostatné bydlení a dokonce ani žádné, byť prosté, vybavení do bytu. Samozřejmě je rád i za postel, kterou má nyní, ale jeho tělu dá stále více práce se z nízké postele zvednout. Proto správní rada nadačního fondu souhlasila s vypsáním veřejné sbírky na polohovací postel s hrazdou. Pan Čestmír sice nebude mít koně, ale bude mít díky vám klidný a zdravý spánek, který je pro nemocného člověka tím nejcennějším.

Dárci

Dárce	500
Lucie Pechová	3 000
May Khalife	1 000
Andrea Horáková	2 000
dárce	100
Dárce	1 000
Dárce	1 000

Chci přispět

Monika, 55 let

28 800

CÍL | 05 | 2020

VYBRÁNO
2 100

ZBÝVÁ
26 700

Paní Moniku (55 let) nejvíce charakterizuje a dokonale vystihuje její láska ke zvířatům a k přírodě vůbec. Než se zhoršil její zdravotní stav, pomáhala při záchraně ohrožených zvířat a měla i chovnou stanici. Trpí nevyléčitelným onemocněním, kterého se zdraví lidé děsí. Ona už ne. Je na světě ráda, i když ji roztroušená skleróza výrazně omezuje a omezovat bude, a na nic si nestěžuje. Diagnózu si vyslechla již před dlouhými roky. První ataky nemoci zažila už v mladém věku. Jak se choroba zhoršovala, potřebovala stále více opory v druhých lidech. Tu psychickou hledá hlavně ve zvířatech (člověk přijde a zase odejde). Dnes je Monika plně závislá na pomoci jiné osoby. Má osmdesátiletou maminku, která se i přes vysoký věk stále snažila doplnit pečovatelskou službu, již si paní Monika objednává u různých organizací. Nyní už by sama maminka potřebovala, aby jí někdo pomáhal.
Největší radostí, oporou a pomocnicí je paní Monice asistenční fenka Misha. Misha je asistenční pes, jak má být. Umí rozsvítit a zhasnout, podat paničce potřebné věci a hlavně umí přinášet radost a přitom u toho nelumpačit. Paní Monika by se dnes už bez ní neobešla. Přála by si trávit s Mishou více času venku, což však teď není možné. Je limitována omezenými prostředky z příspěvku na péči, které jí sotva postačí na každodenní pečovatelskou službu objednanou pro běžné úkony. Potřebovala by ještě přidat alespoň pár hodin pečovatelské služby. Konkrétně by jí moc pomohlo navýšit pečovatelskou službu o 1 hodinu denně, 20 dní v měsíci. Za jeden rok by úhrada za tuto službu v tomto rozsahu činila 28.800 Kč. Pro paní Moniku je to částka velká, ale když ji dají dohromady hodní lidé, kteří se rozhodnou pomoci, už uvidí, že překážka není nepřekonatelná a stačí tak moc málo, aby si splnila sen. Být s Mishou venku v parku.
Nadační fond vypsal za tímto účelem veřejnou sbírku, která bude pro příspěvky otevřena po celý rok. A nyní se obrací na všechny dobré lidi, mezi nimiž by se mohlo najít několik těch, které příběh paní Moniky zaujal, a byli by ochotni přispět jakoukoliv částkou. Ať už jednorázově, nebo pravidelně.
 

Dárci

dárce	100
Lucie Pechová	2 000

Chci přispět

Péťa, 10 let

3 000

CÍL | 07 | 2019

VYBRÁNO
6 100

ZBÝVÁ
-3 100

O příběhu dnes už desetiletého Péťi jste již měli možnost se něco dozvědět. Díky Vám, přispěvatelům do veřejné sbírky, jel Petřík na jaře na školu v přírodě.  Ještě celkem nedávno totiž prožíval velké starosti s tím, jestli vůbec bude bydlet alespoň s jedním ze svých rodičů – takové dětství většina jeho vrstevníků prožít nemusela. Jeho tatínek se o to víc snaží, aby dětství malého Petra bylo šťastné, co to jen půjde. Šťastné dětství znamená i trávení času se svými vrstevníky. Petr si na léto vybral jeden letní tábor se zajímavým programem. Možná se shodneme na tom, že není nutné, aby dítě jezdilo na všechny akce, kterých se účastní jeho vrstevníci, nicméně v nadačním fondu si myslíme, že ke správnému dětství patří i správný letní tábor. Proto nadační fond zařadil Péťův příběh znovu do veřejné sbírky tak, aby se podařilo vybrat peníze na tábor mezi Vámi.
Podobně jako zhruba stejně starý Leon z literárního příběhu Jmenuju se Leon není Péťa vůbec v kontaktu se svojí maminkou. Ovšem oproti Leonovi má Petr to štěstí, že má tatínka, který o něj tak moc stojí, že se i přes své zdravotní problémy (zrovna v době, kdy šlo o Péťovu budoucnost, měl těžký úraz) o Petra stará a snaží se vždy najít cestu, aby se Petřík necítil sám. Petříkovu otci nezbylo nic jiného než být na všechno jen se svým synem, což se samozřejmě projevuje i na finanční situaci těchto dvou bojovníků. Každá tisícikoruna je pro ty dva velmi důležitá, nemají žádnou babičku či tetu, na kterou by se mohli obrátit, kdyby se něco semlelo. Petrův táta proto může za tábor utratit jen omezenou část rodinného rozpočtu. Bude se podílet částkou 900 korun. Pomozte mu, prosím, dát zbytek částky dohromady. Petr totiž tábory miluje.
Vybíráme 3.000 korun.
 

Dárci

Klára Hájková	3 000
dárce	2 000
dárce	500
dárce	500
dárce	100

Chci přispět