Čestmír 68 let

S panem Čestmírem Řehořem jste se v prostředí Prahy 2 již měli možnost setkat. Bylo to na stránkách Novin Prahy 2. Tehdy se v úvodníku zamýšlel nad podstatou a smyslem charity a zaznamenal velký ohlas od čtenářů novin. Možná si někteří z vás i vzpomenou, že pan Čestmír je bývalý žokej. Sám říká, že kdyby měl peníze, koupil by si koně, ale v současné chvíli musí myslet především na to, aby nestrádal. To pan Čestmír velmi dobře ví, ale jako každého člověka, i jeho, udržují na světě především jeho sny, budoucnost si už totiž neplánuje. Říká také, že určitě neměl špatný život a velmi rád vzpomíná na svého koně, se kterým jezdil závody. Byla to úžasná kobylka Petite Privée, na kterou nezapomene do konce života. Bylo mu 59 let, když ho během závodu ve Velké Chuchli postihla mozková příhoda. S Petite Privée tak přišli nejen o závod, ale změnil se jedním okamžikem celý jejich život. Kobylka přišla o pána a pan Čestmír takřka o všechno. O zdraví, o bydlení, zkrátka o svůj bývalý život. Pak už byla jen nemocnice. A čtyřletý pobyt v ní. Protože pan Čestmír vypadl v mrtvičném záchvatu ze závodní sulky, měl i řadu závažných poranění. Jeho tělo už není jako dřív (dokonce dostalo od lékařů přídavkem i pár šroubů), už ho neposlouchá. Chodítko i invalidní vozík jsou jeho věrní sluhové. Při vší této smůle pana Čestmíra dokonce okradli o koňské postroje, které by případně mohl ve stavu nouze zpeněžit. Po hospitalizaci bydlel v různých azylových domech. Nebýt městské části, Armády spásy a vás, kteří jste přišli s pomocí po uveřejnění jeho příběhu, neměl by samostatné bydlení a dokonce ani žádné, byť prosté, vybavení do bytu. Samozřejmě je rád i za postel, kterou má nyní, ale jeho tělu dá stále více práce se z nízké postele zvednout. Proto správní rada nadačního fondu souhlasila s vypsáním veřejné sbírky na polohovací postel s hrazdou. Pan Čestmír sice nebude mít koně, ale bude mít díky vám klidný a zdravý spánek, který je pro nemocného člověka tím nejcennějším.