Péťa
9 let
Devítiletý Péťa ještě celkem nedávno prožíval velké starosti s tím, jestli vůbec bude bydlet alespoň s jedním ze svých rodičů – takové dětství většina jeho vrstevníků prožít nemusela. Jeho tatínek se o to víc snaží, aby dětství malého Petra bylo šťastné, co to jen půjde. Šťastné dětství znamená i trávení času se svými vrstevníky. V rámci školy, kterou Péťa navštěvuje, se brzy pojede na školu v přírodě. Možná se shodneme na tom, že není nutné, aby dítě jezdilo na všechny akce, kterých se účastní jeho vrstevníci, nicméně škola v přírodě je opravdu základ kontaktu zejména se spolužáky ze třídy. Proto nadační fond zařadil Péťův příběh do veřejné sbírky tak, aby se podařilo vybrat peníze na školu v přírodě mezi vámi.
Podobně jako zhruba stejně starý Leon z literárního příběhu Jmenuju se Leon není Péťa vůbec v kontaktu se svojí maminkou. Ovšem oproti Leonovi má Petr to štěstí, že má tatínka, který o něj tak moc stojí, že se i přes své zdravotní problémy (zrovna v době, kdy šlo o Péťovu budoucnost, měl těžký úraz) o Petra stará a snaží se vždy najít cestu, aby se Petřík necítil sám. Petříkovu otci nezbylo nic jiného než být na všechno jen se svým synem, což se samozřejmě projevuje i na finanční situaci těchto dvou bojovníků. O školu v přírodě nechce Péťu ošidit, zaplatil proto zálohu a obrátil se na nadační fond Prahy 2, aby mu ještě zbyly prostředky na jiné potřeby syna. Každá tisícikoruna je pro ty dva velmi důležitá, nemají žádnou babičku či tetu, na kterou by se mohli obrátit, zkrátka nikoho.
Ve škole Petr prospívá, i přesto, že si již tak brzy musel okusit, co to je mít velké starosti a být někdy hodně smutný – udělal tedy to jediné, co mu jeho malý věk umožňuje, aby vás přesvědčil, že si na školu v přírodě jet zaslouží.
Část příspěvku nadační fond pošle rovnou škole, která školu v přírodě organizuje, část pak dostane Petrův otec jako pokrytí již vynaložených nákladů na zálohu.